Šimonovy kapely a školy

Tak napřed kapely

Řízením Božím se mi dostalo té cti působit v rozmanitých hudebních uskupeních, od artificiálních jako Vysokoškolský pěvecký sbor Ostrava přes méně artificiální (jako Jazz Per Pedes Ostrava) až po zcela nonartificiální jako bluegrassová Unce Karviná nebo všelijaké barové kapely. Za největší čest však považuji účast v tělesech, jejichž hudba byla platformou autorského sdělení, výpovědi. Jsou to dvě, kterých si nejvíce cením:

Otcovy děti

a

Veselá zubatá.

A teď teda ty školy, jestli to někoho vůbec může zajímat

Pedagogická fakulta v Ostravě

Tam jsem promoval v roce 1988, tehdy to ještě nebyla univerzita. Obor Č-Hv pro pátý až dvanáctý ročník (tj. druhý stupeň a střední školu). Jako diplomku jsem vytvořil programovanou učebnici harmonie (podle Hollandovy a Skinnerovy behavioristické Analýzy chování --- Ve větě chybí jedno slovo, vy je máte doplnit a otočením na další stranu se přesvědčit o správnosti a tak projít celou knihu.) Tehdy jsme ještě neměli počítače na psaní, jen jsme slyšeli o těžkopádných vyučovacích strojích typu Didaktik, takže nemám co zveřejnit v elektronické podobě. Po Revoluci se Pedagogická fakulta v Ostravě stala univerzitou a udělila zpětně tituly Mgr. bývalým absolventům.

Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy

Rok vojny v Chebu, během níž jsem se hlásil na Husitskou teologickou fakultu, v říjnu 1989 civil, nastoupil jsem jako pomocný dělník v nakladatelství Blahoslav, v listopadu rupla Revoluce (to byly památné chvíle, denně na Václaváku spolu se studenty teologie s husitskými korouhvemi a zpěvem "Ktož sú Boží bojovníci" na rtech...) a po ní jsem byl v lednu 1990 přijat do toho ročníku, kam jsem se původně hlásil (což estébák s právem veta u přijímaček zmařil), dva měsíce byla stávka, takže dohnat chybějící část semestru nebyl takový problém. Diplomová práce byla na téma "Negativní aspekty vlivu New Age na mládež v České republice". Musím se omluvit za přílohy --- neuměl jsem tehdy dostat obrázek do TeXu (byl to jeden z mých prvních pokusů s ním, ostatně na té školní 286 by to stejně ani nešlo), takže jsem je pak těžce kopíroval ručně. Některé stránky příloh jsou tedy prázdné.

Reformed Theological Seminary in Jackson, Mississippi

Ve čtvrtém ročníku HTF UK (1993) se mi dostalo vzácné příležitosti studovat teologii na americké graduate school RTS. Americký systém mi vyhovoval líp než český. V něčem byla škola náročnější: U zkoušek bylo všech 60 (nebo 100) zadaných otázek, ne 2 nebo 3 jako u nás. Ale taky člověk věděl dopředu celý semestr, co se kdy bude vyžadovat a plán byl vždycky dodržen. Když vám zadali knihu, řekli taky přesně, co z ní budou chtít. Našli jste ji v knihovně v campusu, neexistuje beznadějné shánění po městských knihovnách. Žádné nečekané překvápko, žádné známkování podle toho, jak se zkoušející vyspal nebo jak jste mu sympatičtí. Diplomka (oni tomu říkají thesis) je očistec, kde vám nic neodpustí. Napřed musíte zlousknout knihu Chicago Manual of Style nebo aspoň Turabian, a pak se od předepsaných norem nesmíte odchýlit. Na míň než sto stran by se šklebili, na Master Thesis je lepší překročit stovku. Chtějí, ať si zaplatíte profesionálního editora, který vám celou práci za nějakých pár doláčů za stránku proškrtá, když všechny chyby v angličtině odstraníte, pak vám to dají ještě několikrát přepsat (nekecám, vracel jsem ji asi šestkrát, znám člověka, kterého honili patnáctkrát!) kvůli formalitám jako které nadpisy musejí být podtržené a které mezery jak velké, celý design ošklivý jako strojopis, žádné "fancy fonts", jinak ji neuznají. Po skončení školní docházky jsem na thesis strávil dalších pět měsíců, než byli konečně spokojeni. (To, co tady zvěřejňuju, je ovšem seškrábáno z jakýchsi starých disket a je to podoba PŘED touto profi editací, takže sorry, tohle není norma. Definitivní podoba leží kdesi v knihovně RTS, ale já už ji nemám.)
V americké škole jsem se přiučil něčemu, co v českých školách marně hledám a pořád postrádám. V těch, kterými jsem prošel, i v těch, kterými procházejí naše děti. Je to zásada NEEXISTUJE HLOUPÁ OTÁZKA. Jediná hloupá otázka je ta, kterou jsme nepoložili. V praxi to znamená, že student se může zeptat na COKOLIV, i kdyby to mělo prozradit, že nedával pozor nebo že je natvrdlý, učitel ho NIKDY nesmí shodit. Příliš často jsem viděl u bývalých kolegů, kteří jsou bezpochyby tisíckrát lepší kantoři než jsem byl já (a slyšel od jejich žáků), že tuto zásadu suverénně porušují, a pak žákům ještě vyčítají, že se na nic neptají. Ale proč se jim diví? Na začátku školního roku takový učitel vyhlásí: "Kdykoliv něco nebudete vědět, klidně se mě zeptejte, já vám to rád vysvětlím." A když první odvážlivec překoná trapný pocit a doopravdy vznese otázku (o které třeba i ví, že trápí více spolužáků, kteří by se ale nikdy sami nepřihlásili), schytne to tak, že si připadá jako ten největší pablb. "A to jsi spal, když jsem to tady vysvětloval? Kolikrát to ještě budu muset opakovat pořád dokola, než vám to konečně dojde?" Stačí, by tohle nastalo jednou jedinkrát, a nikdo z celé třídy se už v životě na nic nezeptá.
Po dvou (a půl) letech jsem tedy získal degree "Master of Arts in Missions" a vrátil jsem se do vlasti dodělat páťák na HTF a ukončit tak magisterské studium. Tehdy jsem si mohl psát před jméno "Mgr. et Mgr." neboli tuplovaný magor. A za jméno "M.A." jako korunovanej.

Husitská teologická fakulta UK --- postgraduál

Po úspěšném dokončení HTF UK v roce 1996 jsem nastoupil jako farář Církve československé husitské na Starém Brně. Současně jsem zahájil postgraduální program na HTF, který jsem dokončil v roce 2004 obhajobou disertační práce o Francisu Schaefferovi, u nás málo známém (v češtině existuje jedna knížka od něho a jedna od jeho manželky) mysliteli, který dokázal vidět hodně věcí v souvislostech. Protože se tuším v roce 1999 měnil vysokoškolský zákon, posluchači, kteří se do postgraduálu přihlásili před tímto rokem a ukončili ho po něm, dostali diplomy "dva za cenu jednoho". Ačkoliv to může vypadat působivě, ti, kdo mě znají a byli u toho, vědí, že jsem všechny tyhle školy prolezl s odřeninami místo uší. Sice se mohu naparovat řadou titulů delší než moje jméno (vlastně bych se mohl psát "ThDr. Mgr. Šimon Konečný, Th.D., M.A."), ale mám-li být poctivý, vytahovat se není čím.

A job?

Kromě toho, že tu a tam (velmi ojediněle) mě někdo vyzve, abych někde přednesl nějakou promluvu, nedělám prakticky nic, co by mě spojovalo s mým formálním vzděláním.
Po zkušenostech nasbíraných na stavbě (viz Aleninu druhou knížku Do října se stěhujem), kdy jsem si poprvé v životě připadal, jako že dělám něco smysluplného, jsem s překvapením objevil, že ze všeho nejvíc mi vyhovuje kydat hnůj a házet koňům seno. To jsem opravdu šťastný. U toho se dá přemýšlet o Bohu jako ten Čapkův zahradník, co přivazuje růže k tyčím (Kniha apokryfů: Agathon čili o moudrosti).
Zkoušel jsem pracovat jako učitel, ale stresovalo mě to k nepříčetnosti a trpěly tím moje děti, musel jsem toho nechat. Jako farář nebo kazatel jsem zase nepřijatelný "troublemaker" pro většinu společenstev, které znám. Z těch několika málo, ve kterých jsem působil, jsem raději odešel po svých... (No vlastně pravda, byl jsem i vyhozen.) A přitom jsem taková konzerva, že o mně psycholožka v rámci vyšetření potencionálních pěstounů napsala, že jsem "starosvětský"... Asi jsou ty církve příliš "dnešní" nebo "novosvětké" nebo co.

Minul jsem se stoletím.

Ale vůbec mě to nemrzí. Přijal jsem za svou misii službu dětem. Tak pro ně stavím klouzačky, prolézačky a lanovky, utírám jim zadky a snažím se nepropásnout jejich dětství.

Uvádím v život slova Trabandity Jardy Svobody:

Já volím vládu z jiného světa jiných zvyků a mravů

Strčte si někam svůj diplom a klobouk a vraťte mi mou hlavu!

Ale přece jen nezahálím tak docela. Poukouším se o něco, při čem své vzdělání úplně nezahazuji: Projekt glosované Bible v češtině. Kradu na to čas, kde můžu (trochu se stydím, že se nepřinutím vstávat každý den ve 4, jako když jsem psal disertačku), ale i tak se to hýbe pomaleji, než bych si přál.

Zpět na stránku o rodině Konečných

Zpět na hlavní stránku