Naše zvířata

Naše zvířena vyvolává ve spoustě lidí otazníky. To nemáme co na práci, že se ještě staráme o tolik zvířat? Nevíme co s penězma? Co s kozou v dnešní době? Hodí se vůbec lama na Vysočinu?

Také pohled na náš dvorek důvěru u sousedů nebudí. Sušák neustále obtěžkán spoustou prádla, všude poházené hračky, pobíhající sousta dětí (naše a půl vesnice), mezi tím psi, kočky. Jedno dítě vozí druhé na lamě, další krmí kozu vybranými větvičkami a nestarší syn se opaluje, leže na zádech pasoucí se kobyly. Cigánský dvoreček.

Myslím si ale, že zvířata mají kouzelný účinek na dětskou (ale i dospěláckou) duši. Nejen ono příjemné mazlení a vození se, ale i potřeba se o zvířata starat, čistit je, kydat hnůj, pomáhat se senem, to vše člověka buduje (nejen fyzicky).

Vztah člověk--zvíře má také své zákonitosti a pokud chceme mít ve zvířeti kamaráda, musíme je respektovat. A tak děti učíme nejen, že láska stojí vždy investice a starání se (i když s nám zrovna nechce!), ale i respekt, vyváženost autority a péče, toleranci chyb, důslednost, vnímavost.

Často vídám děti z města, jak přijdou a bezohledně tahají kočky i psy, koním kopají přímo za zadkem míčem a nemají respekt k nikomu a ničemu kromě sebe. Tento rys bude stejný i v dospělosti, a to nejen ke zvířatům.

Proto to naše BABY ZOO. Věřím, že život více v souladu s přírodou pomáhá člověka zušlechťovat i ve vztahu k druhým a k sobě samému.

Jedním z prvních zvířátek, která se u nás zabydlela, byla potkaní slečna Mahulena. Uměla úžasné věci, spala s námi v posteli, jedla u stolu, chodila na procházky, uměla krásně "blbnout" a byla velmi komunikativní. Bohužel, postupně jsme na ni získali alergii skoro všichni, neboť za sebou zanechává pachové stopy pomocí čuránek a ty jsou velmi dráždivé. Tak jsme skoncovali s potkany.

Jako první nealergenní zvíře a velmi přítulný mazlíček přišel had. Užovka červená. Domča ji dostal k Vánocům 2005, a protože jsme ji odmala hodně mosili, je milá a přítulná. Jinak jsou prý užovky kousavé protivky. Domča ji pod vlivem Pána prstenů pojmenoval Krvavý Skurut-haj. Asi opravdu bude mužského pohlaví, protože je velmi protivný, když je hladový a má se převlékat.

Po přesťehování na vesnici jsme zjistili, že obýváme dům společně s velkým množstvím myší a kun. Jelikož se chovaly příliš ochočeně (chodily se dívat na kychyňskou linku, jak vařím), pořídili jsme nějaké ty kocoury. Naši první dva kocourci se ukázali jako velcí lenoši. Nechytali myši, ba dokonce se o to ani nepokoušeli, jenom celé dny líně leželi na okně do kuchyně, pozorovali, jak vařím, a když jsem se na ně podívala, tak zamňaučeli, abych věděla, že mají chuť na mléko. Takto to šlo první rok jejich života, až jsem se naštvala a prohlásila (v jejich přítomnosti), že jich mám plné zuby, že nestojí za nic, jsou strašně líní, jenom spí, žerou a kadí dětem na písek, takže půjdou z domu. Nevím, nakolik jsem to myslela vážně, ale kocouři zjevně ano, neboť na druhý den ležela na zápraží mrtvá myš a poblíž hrdý kocour, čekající na pochvalu. Ten druhý byl pryč. Zmizel a už nikdy nepřišel. Od této události uběhly téměř dva roky, kocour stále lehává na kuchyňském okně a myš neulovil žádnou další, ovšem oním chytrým počinem si své místo vysloužil.

Také jsme vlastnívali slepice, ale Domča se z nich snažil vychovat jestřáby (nosil je na ruce), a tak se naučily na noc vzlétávat do korun stromů, tudíž se večer nedařívalo je pochytat a zavřít do kurníku, takže je sežraly kuny. Škoda, byly to dobré nosnice.

Dalšími obyvateli zahrady jsou dvě odrostlá štěňata, Hugo a Lesana. Sourozenci. Kříženci. Mají veselou povahu a s našimi dětmi se na zahradě nenudí.

Lamu Lailu Jsme dostali v únoru 2008 od prarodičů jako roční mládě. Lamy jsou odolné, vytrvalé i silné (uvezou až 70kg) a ta naše je i přítulná a hodná. A moc krásná. Byla velkou oblíbenkyní Páti, dokud na něho neflusla. Snad jí to brzy odpustí.

Venkovním ustájením chováme ještě huculskou kobylku Jarmanku a Shagya arabku kříženou s paint horsem Angie.

Jarmanka je vůdkyně stáda, tvrdohlavá, ale dobrosrdečná.

Angie má úžasný temperament i citlivost odpovídající jejímu původu. V roce 2010 se jí narodil hřebeček Safenat Paneach z otce plemene arabský plnokrevník. Ten je už teď nejrychlejší z našich koní a velmi rád se předvádí. Pokud se sejde publikum, lítá okolo s ocasem nahoru jako vlajka a takové akrobatické figury jako klopené zatáčky, při kterých jede pár metrů po boku; prudká zastavení s usednutím na zadek (opět jede pár metrů po své ctěné zádi), vzpínání se, vykopávání a podobné hříběcí vylomeniny.

Andulka Modrásek je Berči svěřenec a na to, že je to ptáček ze Zverimexu, je docela krotký. Rád nám zobáčkem mazlí nosy, umí skočit na ruku na povel "Hop!" a říká "Pípáčku" a "Mikeši".

Více na Přirozená komunikace s koňmi


Zpět na hlavní stránku